Rychlík Břetislav (* 23. 7. 1958)

režisér, herec, scenárista a publicista, vysokoškolský pedagog

Rychlík Břetislav (2)

Břetislav Rychlík – režisér, herec, scenárista a publicista, vysokoškolský pedagog

(nar. 23.7.1958 Uherské Hradiště) – ženatý ( Monika Rychlíková ), dvě dcery ( Apolena – studuje FAMU v Praze, Juliana – Gymnázium J.G.Mendela v Brně )

1973 – 1977 – Purkyňovo gymnázium, Strážnice

1977 – 1978 VUT Brno ( stavební fakulta – nedokončeno)

Postupně, dělník na kachní farmě, kulisák, po anabázi v oblastních divadlech (Zlín, Uherské Hradiště – asistent režie u Miloše Hynšta, Most) se od roku 1982  stal hercem HaDivadla v Brně, klíčové experimentální scény československého divadla. V angažmá do roku 1996. Hrál řadu hlavních rolí v inscenacích Arnošta Goldflama, Svatopluka Vály, od roku 1988 začal režírovat.  V roce 1986 hrál půl roku s částí souboru HaDivadla v pavilonu Britské Columbie na EXPU 86 v kanadském Vancouveru. Podílel se na  projektu  českých alternativních divadel (Divadla na okraji, Divadla na provázku, HaDivadla a Studia Ypsilon) „Cesty“ (křižovatky — jízdní řády — setkání ), který doslova otřásl československým divadelnictvím a byl po likvidačních útocích komunistických ideologů zakázán po 15 reprízách. V říjnu 1988 se podílel na vzniku scénického časopisu Rozrazil (I/88 o demokracii), jehož podstatnou část napsal pod cizím jménem v roce 1988 Václav Havel. V listopadu 1989 společně s Petrem Oslzlým z Divadla Husa na provázku jako první přerušili divadelní představení a 18. listopadu zahájila dvě malá brněnská divadla stávku československých divadel, která vedla ke svržení totalitního režimu. S HaDivadlem se zúčastnil řady mezinárodních divadelních festivalů ( Polsko, Německo, Rakousko, Itálie, Francie, Švýcarsko). Spolupracuje s Divadlem Husa na Provázku, Divadlem Archa v Praze. V letech 1990 až 1994, 2005 - dosud pedagog JAMU ( ateliér režie a dramaturgie). Od roku 1992 do roku 2003 autor desítek vydání rozhlasového cyklu Antikvariát Břetislava Rychlíka, který mapoval zasunuté, léta umlčované osobnosti naší kultury, nekomerční tvorbu a opomíjená společenská témata. V roce 1987 obdržel na festivalu Divadla jednoho herce v Chebu Cenu Českého literárního fondu za monodrama Dnes naposled ( scénář společně s Přemyslem Rutem ).  Jako herec hrál ve filmech režisérů Věry Chytilové, Dušana Hanáka, Hynka Bočana, Miroslava Balajky, Ivana Baladi, Václava Křístka,  Zdeňka Tyce, Martina Duby, Roberta Sedláčka aj. Od devadesátých let dělí svůj zájem mezi film a divadlo.  Režíruje v českých a slovenských divadlech ( Divadlo Husa na provázku,  HaDivadlo Brno, Národní divadlo v Brně, Městské divadlo Brno, Městské divadlo Most, Divadlo Jána Palárika Trnava). S alternativní skupinou „Bauchglanz“ Halky Třešňákové uvedl hru Vlastimila Třešńáka „Hlavně neklopýtnout!“ ( 2008) a v Národním divadle v Brně vlastní úpravu tragédie Gazdina roba (2009 – v anketě časopisu  Sedmička největší kulturní událost roku v Brně) a hru Stanisława Wyspiaňskieho „Veselka“.  V  Jihočeském divadle v Českých Budějovicích uvedl vlastní dramatizaci   Rok na vsi (2011 – Ceny  České divadlo 2012: druhé místo v hodnocení odborné poroty – počin roku a vítěz divácké ankety). Pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově režíroval hru Ferdinanda Reymunda Král duchů a třeštil ( 2013). Ve společném projektu Husy na provázku a HaDivadla Rozrazil ( 2013 – o naší nynější krizi) režíroval vlastní text – Pekla hrůzy.). Pro Slovácké divadlo v Uherském Hradišti připravil světovou premiéru hry Karla Steigerwalda Cena facky aneb Gottwaldovy boty (divadelní událost roku 2014, nominace na inscenaci roku a Cenu Marka Ravenhilla).

Od roku 1997 do roku 2 000 pracoval na poloviční úvazek jako dramaturg České televize (televizní cyklus 40 dokumentů Intolerance?, který získal mj. jednu z hlavních cen na Mezinárodním filmovém a televizním festivalu Ekofilm.). V roce 1993 získal novinářskou Cenu křepelek. Jeden z vítězů  Evropského fejetonu (1994). V roce 1994 získal společně s Přemyslem Rutem Cenu českého literárního fondu za TV cyklus Kulturní magacín pánů Ruta, Rychlíka a Daňka a Čestné uznání FITES. V roce 1995 vítěz české části scénáristické soutěže Hartley Merill Price  pro mladé scénáristy ze střední Evropy za celovečerní film Obyčeje ( společně s Miroslavem Balajkou ).  Za film o romském holocaustu Ó, ty černý ptáčku (1997) získal řadu mezinárodních i domácích ocenění (Moskva - Zlatý vítěz 1997, Academia film Olomouc 1997, Hlavní cena Pierot - 1997, čestné uznání FITES - 1997). Dokumentární hodinový snímek o životě sedmi starých lidí v Bílých Karpatech Jeden rok obdržel jednu z hlavních cen „Kořeny“ na festivalů dokumentu ( účast 29 zemí ) v Krakově a cenu Vox Humana v roce 1999 ( pro tvůrce, který v daném roce s největší mravní a uměleckou silou prosadil myšlenku humanizace světa, v němž žijeme ) . Koprodukční dokumentární film o řádu Malých sester Ježíšových - Na tržišti světa obdržel v květnu 2 000 třetí cenu v kategorii dokumentů na festivalu „ Niepokalanow“ ve Varšavě.  Celovečerní dokumentární film Kamenolom boží  získal  Visegrádskou cenu na festivalu Jeden svět 2005 a Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň ( nejlepší český dokument nad 30 minut) 2005 a Čestné uznání Českého filmového a televizního svazu FITES 2005 (za „nepřikrášlený obraz lidí poznamenaných zdevastovanou krajinou, která vstává i nevstává z mrtvých“). Film Salve Moravia získal cenu Zlatý buben na festivalu v Chanty-Mansijsku (2008). Některé jeho filmy jsou součástí Visegrad documentary library. V roce 2004 založil se ženou produkční společnost Plum Production s.r.o., ve které od roku 2005 – 2010 připravoval pro ČT sérii příběhů lidí v tísni „Případ pro ombudsmana“ a vlastní velké společenské dokumenty. Třeba mezinárodní projekt dokumentaristů a fotografů  ( Monika Rychlíková, Jindřich Štreit, Marie Zachovalová) „Černá srdce“ o životě romských rodin ve střední Evropě. Natočil kolem dvou stovek dokumentárních filmů. V letech 20120 – 2015 režíroval a produkoval pro ČT seriál Fenomén underground ( 40 dílů). Několik let psal komentáře a fejetony pro českou redakci BBC, Lidové noviny, Svobodnou Evropu, Respekt, Týden; měl svoji pravidelnou rubriku dopisů Ludvíku Vaculíkovi v Divadelních novinách. Spolupracuje s Člověkem v tísni, Post Bellum, Asociací film a sociologie, FEBIEm, Nadací Charty 77, Sdružením pěstounských rodin a folklórními festivaly ( Strážnice – Hlavní cena 2006 za osobitý autorský přínos, Kyjov, Velká nad Veličkou). V roce 2001 mu vyšla v nakladatelství Petrov kniha fejetonů a esejů  „Konec žebřiňáků“. S etnografkou Helenou Beránkovou připravil knihu k výročí svérázné horňácké obce „Javorník 650“, kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny. V roce 2014 obhájil habilitační práci a byl jmenován docentem v oboru „Dramatická umění“ na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Akce dokumentů